Šumperský divočák 25. 7. 2018

O prázdniných nedaleko Červené Vody probíhaly vícedenní závody Šumperský Divočák. Abychom nevypadli z orientačního cviku, tak jsem se přihlásili.

Závod se konal v horském lese v oblasti Hanušovické vrchoviny v nadmořské výšce cca 600 - 840 m n.m. Les je převážně jehličnatý s různou průběžností. Některé z hustníkových partií jsou náletového charakteru.

První etapu zahájila silná bouřka, která se přehnala na závodištěm. Hromy, blesky a provazy vody zapříčinily, že nejmladší Kačka odmítla jít na trať a nechala se umístit do dětského koutku na otevřené louce. Zuzka se nechala přemluvit a na trať se nakonec vydala za psychické podpory mamky, která se blesků také bojí. Osobně jsem v lese ani blesky ani hromy nevnímal. Kapky velké jako vejce velmi rychle namočily brýle, zrychlený dech pokryl dále způsobil brýle se staly neprůhlednými a téměř zbytečnými. Po pár kontrolách jemné bahno překrylo nejen vrstevnice, ale velké cesty. První můj závod, kdy jsem z okolí a mapy viděl tak čtvrtinu toho, co normálně vidím za slunečného počasí. Velká zkušenost.

Holky v kategorii DH10N se poprvé setkaly se smajlíky. Vyfáborkovaná trasa byla nahrazena smějícími se a mračícími se smajlíky. V principu to mělo fungovat tak, že pokud malý závodník dorazí na křižovaku, tak se vydá jednou z cest. Po třeba 100 metrech uvidí smajlíka, který mu napoví, jestli byla volba správná. U Zuzky se to v některých případech ukázalo matoucí. Pokud zvolila postup mimo asi plánovanou velkou klikatící se cestu, ač měla vše správně a postupovala dobře, zarazil ji šklebícící se smajlík.